Velký sen "malé" lišky.

14. září 2013 v 16:13 | Axy |  Příběhy
Konečně má první jednorázovka. Začala jsem psát včera. Předem se omlouvám za chyby. A vím že jich tam bude mnoho. Viď Saf? xD



Máma říkala, že lidé nejsou jako my. Vyprávěla mi o tom, jak žijí, co všechno potřebují k životu a jak to u nich chodí. Jednou z týden chodila do lidských obydlí, kde hledala potravu a taky sledovala, co lidé plánují. Poznala i člověka, který jí pomohl. Dal jí jídlo, vodu a na chvíli si ji vzal dovnitř před krutou zimou. Všechno jsem si to představovala. Ale já nechtěla být jen u nory. Chtěla jsem objevovat svět. A když nastal den, kdy jsem se konečně stala dospělou, můj sen, se mohl konečně splnit.

Pod packama cítím změnu půdy. Již nejsem v tom hustém lese. Teď jsem na nějakém zajímavém místě. Nejsou tu stromy, rostliny, je tu jenom hlína. Máma říkala, že takovým místům se říká "pole". Nikdy jsem si nemyslela, že to vypadá takto. Zastavím se uprostřed pole. Rozhlédnu se. "Krá.Krá!" Nade mnou se prožene hejno krkavců. Z jejich křídel se vytváří příjemný vánek. Pohlédnu před sebe. Přede mnou se rozprostírá ještě obrovský kus pole. Po bocích je pár lesíků, ze kterých pomalu vycházejí srny s mláďaty. V dáli je něco šedého. Něco, co mi připomíná konec světa. "Máma říkala, že většina lidí ničilo planetu." zamumlám si pro sebe. Již pomaleji pokračuji v cestě.
Počasí se začíná měnit. Čím víc se blížím ke "konci světa", tím víc je nebe zašedlejší. Pohnu jedním uchem. V dáli je slyšet bouřka. Dojdu k závěru, že se schovám někde v lese a že budu pokračovat až zítra. Rozběhnu se tedy k nejbližšímu lesíku. Packy opět ucítí tu měkoučkou trávu, která je trochu navlhlá a místy se mění na ještě více měkčí mech. Po chvíli chůze, konečně objevím vhodný přístřešek. Lehnu si pod obrovský spadlý strom a položím hlavu na natažené přední packy. Chvíli jsem ještě vzhůru. Pak mě však únava přemůže a já usnu.
Procházím uličkou kterou lemují ploty. Některé jsou již zrezivělé, některé přemalované či nové. Uvnitř skáču radostí. Jsem šťastná že jsem se tady konečně dostala. Ale .. Není to takové, jaké jsem si to představovala. Trochu zrychlím. Konečně dojdu na konec. Mohu jít pouze doleva nebo doprava. Vyberu si levou stranu. Přeskočím plot. Pokračuji dále po něčí zahradě. Zatím nevidím nic zajímavého. Pouze stromy, převážně jabloně a švestky. Nějaký ten pařez a jinak trávu. Když už se dostanu k vrchní části zahrady, uvidím to. Velkou budovu které se říká "stodola". Rozěhnu se k ní. Vrata jsou naštěstí otevřena. Uvnitř je mnoho věcí. Některé poznávám. Je tu všechno. Od zrní pro slepice, po obrovské stroje. S úžasem otevřenou tlamou pokračuju dále až k malým dřevěným dvířkům. Chvíli uvažuji, jak je otevřít. Potom zkusím čumákem pootevřít dvířka. Ta se však otevřou celá. Trochu se skrčím. Skoro jako kdybych se plížila. Pokračuji dále k domu. Po pravé straně spí za nízkým plotem obrovský černý pes. Hned vedle něj je další ohrádka s králíčky. Pokračuji v plížení. V tom se přede mnou objeví kotě. Podle mě má tak 7 měsíců. Je bílo mourovaté. Má dlouhé chloupky a roztomilý, růžový čumáček. Dívá se na mne svýma obrovskýma, zelenýma očima. Nevím co mám dělat. Jestli pokračovat dál, otočit se a jít zpět nebo si s ním popovídat. "Ahoj." promluví koťátko krásným hlasem. "A-ahoj." odpovím a posadím se. "Ty asi nejsi zdejší .. že ne? Já se jmenuji Karin." řekne kotě s úsměvem. "Ne nejsem. Já jsem Axy." přistoupím ke Karin trochu blíž. "A co tady děláš? A vůbec. Co jsi?" Karin začne kroutit hlavou. "Chci si splnit sen. Chci vidět vše, co se týká lidí. A i člověka. Já jsem liška. Copak to nejde poznat?" trochu nechápavě se kouknu na Karinku. "Na lidech není nic zvláštního. No .. Trochu. Máš uši jako fenek, srst jako liška polární a pohled jako liška obecná. Další lišky neznám. A jsi asi první zvíře, které má oranžovo modré nohy, tři ocasy a vlasy." Karin začne kroutit hlavou ještě více. "Jo ... Jsem trochu jiná. Pocházím ze světa fantazie." trochu se na Karin usměju a pak pokračuju. "Jako malou, mě donesli strážci, známí jako chytači zlých duší k jedné lišce, která si před nedávnem našla partnera. Dlouho jsme žili spolu. Pak již táta musel jít a tak jsem zůstala s mou matkou. Ta mi vyprávěla o lidech. Znělo to zajímavě. Ráda bych je viděla." "Takže liška jo?" trochu jsem nadskočila. Velký, černý pes se zvedl a přeskočil plot. "Oh .. dobré ráno" řekne Karin s úsměvem. "Jmenuji se Xento." řekne pes s úsměvem a přejde blíž. "Ahoj Xento." trochu pokrčím uši. "Neboj se. Nic ti neudělám." řekne Xento a pokračuje "Takže .. Ty chceš vidět lidi?" "Ano." kývnu a podívám se směrem ke dveřím od domu. Karin se rozběhne k oknu. Vyskočí na parapet a začne ťapkou klepat na okno. Najednou se otevřou dveře. Z nich výjde zajímavé zvíře. Má dlouhé, tmavě modré šaty, tmavě modrý klobouk a na rameni mu sedí vrána. "Tohle je člověk." řekne Xento. Opět se zleknu a nadskočím. "tohle už nedělej." řeknu vystrašeně a pak se opět kouknu na člověka. "Takže .. takhle vypadá člověk?" "Každý vypadá jinak. Ale vypadají tak nějak jako tady tento." Přistoupím blíž. "koho pak to tady máme?" řekne vrána. "Nový host hm?" ozve se člověk. Podívám se mu do tváře. Je vrásčitá, s šedivými vlasy, které nevešly do klobouku. "Ahoj. Lištičko. Netušila jsem, že přijdeš zrovna za mnou." řekne člověk a natáhne ruku, aby si mě pohladil. "Já jsem Reo a toto je naše panička. Nevím jak se jmenuje ale oslovujeme jí Lady." ozve se vrána a přeletí z ramene na má záda. "Aha..." otočím se na Lady. "Jak víš, že jsem liška?" "Jsem jedna z žen co zná moc fantazie. Sem tam pomáhám strážcům s přenášením zvířat ze země fantazie do reálného světa." řekne Lady s úsměvem. "Lady je jediná, kdo nám rozumí." ozve se Karin která se lísá k člověku. "Aha ... A proč nám nerozumí ostatní lidé?" zeptám se Karin. "Nemají právo používat jazyk zvířat. Lidé se s náma neumí domlouvat od té doby, co se začali považovat za něco jiného. Začali si o sobě myslet, že nejsou zvířata. Že oni jsou něco extra. A také ničí tu nádhernou přírodu. Bez některých lidí, by tu bylo lépe." Karin se koukne naštvaně na nebe. "Takhle je tu už několik let. Všude, kde jsou lidské vesnice nebo města, se zjevily obrovské, šedé, dešťové mraky." řekne Xento. "A to všechno, udělala Matka Příroda jenom kvůli tomu, že se lidé považují za něco extra?" "Ne. Lidé ničí zemi. Zajíbí zvířata. Neváží si koloběhu života. Je jim všechno ukradené." Zakráká Reo. "Ale všichni nejsou takoví." vstoupí do debaty Lady. "Existují lidé hlavně děti, kteří milují přírodu a váží si jí." Přeběhnu k přednímu plotu. "Kam to jdeš?" zeptá se Karin. Beze slov se otočím přeskočím plot a rozběhnu se k dalšímu domu. Najednou se na mě cosi řítí. Je to velké, modré s 2 velkýma zářícíma očima. Začne to vydávat zajímavé ale zároveň strašidelné zvuky. "Tů Tů!" ten zvuk se začal šířit po celé vesnici. Nedokážu uhnout. Nedokážu myslet. Je to všechno, co jsem chtěla kdy zažít. Ale teď to chci vrátit zpět. Já ale nemohu. Neumím kouzlit. Jsem omámena zvukem, světlem a jsem zcela v šoku. Už .. Už se blíží. Je skoro přede mnou. Velká železná tlama mezi zářícíma očima se začíná otvírat. "NE!" zazní mi v hlavě.
Bleskurychle otevřu oči. Zhluboka dýchám. Jsem spocená a vyděšená. Po tváři mi steče jedna slza. "To všechno byl... sen?" řeknu sama pro sebe. Podívám se na své packy. "Opravdu...." S lehkým úsměvem se postavím a otřepu se. Trochu sklamaně se otočím a rozběhnu se zpátky domů. "Za lidma? Nikdy!" křiknu a s radostí se rozběhnu ještě rychleji.

Vyprávěla Axy...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Safira Safira | Web | 14. září 2013 v 16:38 | Reagovat

Můj názor znáš x) je to prostě nice a pár chyb v čárkách tomu na kráse ani trochu neubírá xD neplánuješ napsat příběh na pokračování? x3 máš na to talent xD

2 Axy Axy | 14. září 2013 v 16:56 | Reagovat

[1]: ya ya x3
no .. možná trochu xD
pokračování? .. To by žádné nemělo. Budu ale psát nejspíš příběh. Který bude na více částí.
Talent? ... pffff :DDD Asi kokos xD

3 Scarity Scarity | Web | 14. září 2013 v 20:55 | Reagovat

Wííí... Axy, je to moc hezký příběh :3
*skanduje na pokračování*

4 Axy Axy | 14. září 2013 v 23:13 | Reagovat

[3]: děkuju :333
Tohle je jednorázovka .. Pokračování není O.o :DD ale bude příběh který bude na delší dobu :DD

5 Scarity Scarity | Web | 15. září 2013 v 9:29 | Reagovat

[4]: Joooo :D

6 Safira Safira | Web | 15. září 2013 v 14:29 | Reagovat

[2]: já to myslela jako jiný příběh na pokračování :D
Super x'3

7 crow-valley crow-valley | 15. září 2013 v 15:20 | Reagovat

[6]: aha ._. xDD

8 Mioherna Mioherna | 16. září 2013 v 13:54 | Reagovat

Aww, wíí, jupí *vydává všechny obdivné a zároveň radostné zvuky světa*

9 ~Kiera~ ~Kiera~ | Web | 16. září 2013 v 17:19 | Reagovat

aw velice zajímavé a fakt povedený příběh x3 líbí se mi to *O*,bude i pokračování? :3

10 Ancarie Ancarie | Web | 17. září 2013 v 14:06 | Reagovat

Tušila jsem, že všechno co se tam popisuje bude sen, ale hodně zajímavě popsané i napsané. Líbí se mi to a mohla bys takových jednorázovek napsat více, šlo by ti to x3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.